Kybernetická bezpečnost dnes není jen výsadou velkých firem nebo IT specialistů – týká se nás všech. Od mobilů, přes chytré domácnosti až po státní systémy. A protože se svět technologií neustále mění, potřebujeme víc než jen teoretické znalosti. Potřebujeme lidi, kteří jsou připravení řešit reálné výzvy. Právě proto je tak důležité, aby studenti už během školy zažili propojení s praxi – s firmami, experty a skutečnými projekty.
Abychom se podívali, jak to může fungovat v praxi, vyzpovídali jsme našeho kolegu Giovanniho – účastníka
Kybersoutěže, který se k oboru dostal už na střední škole a dnes se kyberbezpečnosti věnuje profesionálně.
Začalo to na střední škole
Škola nás taky motivovala k účasti na soutěžích – konkrétně na Kybersoutěži, do které jsem se zapojil celkem čtyřikrát a dvakrát jsem se dostal až do finále. Byla to skvělá zkušenost, jak si porovnat znalosti s ostatními a zároveň se posunout dál.
Už tehdy jsem chápal, že kyberbezpečnost není nějaká okrajová disciplína. S tím, jak roste počet IT technologií – od bankovních systémů až po chytré termostaty – roste i riziko, že je někdo zneužije. A to prostě nemůžeme brát na lehkou váhu, týká se to nás všech.
Zkušenosti, které formují budoucnost
Zlom přišel ve chvíli, kdy jsem měl možnost přetavit znalosti ze školy do něčeho reálného. Už během studia jsem nastoupil na praxi do firmy, kde jsem se mohl od prvního dne zapojit do skutečných projektů. Později, když jsem přešel do engineeringu, jsem pracoval na složitějších věcech – některé z nich předtím nikdo nedělal. Byla to výzva, ale o to víc mě to posouvalo dál.
Tato zkušenost mě nakonec vedla k rozhodnutí pokračovat ve studiu kyberbezpečnosti i na vysoké škole – konkrétně na
Fakultě informatiky Masarykovy univerzity. Hledal jsem místo, kde by
výuka nebyla jen o teorii, ale kde bych mohl dál rozvíjet
praktické schopnosti a získat
širší přehled.
Co mi tahle cesta zatím dala? Určitě větší rozhled – od analytiky až po technické detaily, nové dovednosti, cenné kontakty a hlavně sebevědomí. To jsou věci, na kterých se dá stavět.
Škola + praxe = motivace
Na kyberbezpečnosti mě nejvíc baví to, že je to obor, který se pořád vyvíjí. Pořád je co objevovat, pořád je kam růst. Doslova – "Sky is the limit".
Myslím si, že studenty může nejvíc motivovat to, když vidí, že to, co se učí, má konkrétní využití. Že to není jen na papíře, ale že se to dá rovnou aplikovat. A taky je důležité jim ukázat, že kyberbezpečnost není jen jedna věc – můžou se vydat cestou od analytiky, blue teamingu, návrhu a implementaci kyberbezpečnostních nástrojů, bezpečnému programování, red teamingu a pentestingu.
Spousta projektů, na kterých jsem pracoval, byla dost složitá. Ale s odstupem času je už beru jako příležitosti, jak se zlepšit, a ne jako negativní zkušenost. Ve škole člověk někdy vnímá náročné úkoly jako otravu, ale když se podobné věci řeší v praxi, najednou to není povinnost, ale výzva. A v tom je podle mě ten rozdíl.
Co by mohlo fungovat lépe?
Určitě bych doporučil víc propojovat školy s odborníky z praxe. Třeba na Střední škola informatiky, poštovnictví a finančnictví Brno,Čichnova už se to děje – odborníci tam chodí přednášet nebo konzultovat. Když student slyší reálné zkušenosti, dostane úplně jiný pohled, než když si to "jen čte v učebnici".
Taky mi dává smysl, aby školy co nejvíc pracovaly s moderními technologiemi. Ať už ve výuce, nebo třeba v rámci ročníkových a maturitních prací. Když se student naučí něco, co se opravdu používá v praxi, má obrovskou výhodu. A díky stáži nebo workshopu si to může rovnou vyzkoušet.
Kybernetická bezpečnost je obor s obrovským potenciálem. Má smysl ji nejen studovat, ale i aktivně rozvíjet. Nejlépe to jde, když jsou u toho všichni – studenti, učitelé i odborníci z firem. Jen díky spolupráci a sdílení zkušeností vzniká prostředí, kde se rodí nová generace expertů, která bude chránit naši digitální budoucnost a proto v AXENTA probouzíme zájem o kyberbezpečnost.
